Kondolence

Snad byl už čas odejít, bylo to tak v knize osudu psáno, zbyly jen sny, co mohly se ještě snít, v půjčovně času však měli vyprodáno.

Odešel člověk, na kterého jste se mohli spolehnout a jen čas může zocelit tak velkou ránu. I když tělo je mrtvé, obraz ve vašich duších zůstává. Přejeme Vám, abyste brzy překonali pro Vás tak velkou životní ztrátu.

Stojíme tiše, v očích slzy, ruce jsou spjaty, prosíme, ať alespoň jednou, na malou chvíli, ať ještě tvůj úsměv spatříme.

Měj jsi nás rád, my Tebe ještě víc, přišla zlá nemoc a Ty jsi musel odejít. Přijď k nám aspoň ve snu, když nemůžeš v bdění, ať máme lepší sen než probuzení...

Stopy v písku na břehu moře smyje příliv. To ale neznamená, že jsme tudy nikdy neprošli. Stopy v srdci navždy zůstanou.

Loučím se s vámi, přátelé milí, ruky stisk už dnes vám nemohu dát, srdce mi dotlouklo, odešly síly, loučím se se všemi, kdo měl mne rád.

To, že se rána zahojí, je jen zdání, v srdci bolest zůstává a vzpomínání.

Zvadl něžný bílý květ, dříve nežli poznal svět.

Utřete slzy a opět se smějte, tak si to přeji, a v dobrém vzpomínejte.

Kdo poznal Tě, ten měl Tě rád. Uměl jsi pomoci, potěšit i rozesmát. Takoví lidé by neměli umírat.